Pálava



Před odlesky bílých vápencových skal si při toulkách Mikulovem musí návštěvník až zakrývat oči. Vápenec se šplhá od zámku až po Svatý kopeček a zpět k vrchu Turold a vápencovému lomu na jehož dně se nachází vstup do útrob vápencové jeskyně, kde v temné říši vládnou netopýři střežící podzemní svět se vzácnou krasovou výzdobou. Do jeskyní je umožněn vstup jen během letních měsíců. (od května do října). Když budete mít štěstí, může se vám podařit nalézt v kameni obtisk ulity druhohorních obyvatel moří.
Už za posledním z mikulovských domů se otvírá úplně jiný svět. Z okolní roviny tady vyrůstají vrcholky Pálavy. Po úpatích kopců šplhají vinice. Na skalnatých stěnách odolávají suchu a slunečním paprskům zlaté tařice či trsy pěchavy vápnomilné. Skalní stepy Pálavy z jara zaplavují květy hlaváčků a fialové koberce nizoučkých kosatců, které spěchají s květy než začne horké léto. V sousedství této rozpálené pálavy , jak se tady letním vedrům říká, se rozléhají tiché mokřady v údolí řeky Dyje. Tady není pouhým štěstím zahlédnout čápa nebo orla. Jezírka mrtvých ramen jsou pro tyto pány oblohy domovem, stejně jako pro řadu vzácných obojživelníků. Květy leknínů, které pokrývají vodní hladiny pak už nedovolí pochybovat o tom, proč je Pálava chráněnou krajinnou oblastí, zároveň biosférickou rezervací zapsanou na seznam UNESCO a její mokřady jsou chráněny mezinárodní Ramsarskou úmluvou o mokřadech, které jsou významné především jako biotopy vodního ptactva.
Nejhodnotnější části krajiny Pálavy jsou chráněny ve 14 maloplošných zvláště chráněných územích, z toho čtyři jsou národními přírodními rezervacemi, jedna národní přírodní památkou, pět přírodními rezervacemi a čtyři přírodními památkami.
Jestliže se rozhodnete navštívit chráněná území Pálavy, chovejte se k přírodě nanejvýš ohleduplně. Jízda na kole je na územích rezervací zakázána. Avšak kolo je možné uložit v úschovnách v Mikulově či Pavlově a území si projít a v poklidu vstřebávat jeho kouzlo a krásu.



Hrad Děvičky

Na severním výběžku Děvína byl kolem roku 1222 postavený strážní zeměpanský hrad na ochranu zemské cesty směřující z Rakouska do vnitrozemí zvaný Dewiczky. Ve 13. století došlo ke kolonizaci kraje německým obyvatelstvem a od té doby se Děvičky začínají připomínat pod německým názvem hauss Maydberch (později Maidberg, Maidenburg). Roku 1334 hrad král Jan z Lucemburský udělil v léno Hartneidovi z Lichtenštejna a v moci Lichtenštejnů zůstal až do roku 1560. Lichtenštejnové také gotický hrad v době tureckého nebezpečí ve třicátých letech 16. století, stavebně upravili a vybudovali mohutnou baštu bránící přímé palbě na hrad. Od nich hrad koupil uherský šlechtic Ladislav Kerecsenyi, známý bojovník proti Turkům, který jej po roce 1572 prodal mikulovským Ditrichštejnům. Za třicetileté války hrad obsadili Švédové, kteří jej při svém odchodu v roce 1645 zapálili. V době dalšího tureckého nebezpečí roku 1683, sice stály na pustém hradě hlídky, ovšem opravován již nebyl. Ještě v roce 1784 hrad obýval hlídač, který zvonem upozorňoval okolní obyvatele na požár či blížící se bouři; po jeho smrti však již byl hrad opuštěn docela.


Děvín


Vrch Děvín je se svými 554,5 m nejvyšším a nejmohutnějším vrchem Pálavy. Za jasných dnů z něj lze dohlédnout až k alpským vrcholům a k táhlému obrysu Malých Karpat na Slovensku. Spolu se sousedním vrchem Kotlem a Soutěskou tvoří Děvín nejcennější pálavskou rezervaci vyhlášenou už v roce 1946 a patří k prvním jarním cílům mnoha turistů. Na poměrně malé ploše se tady setkávají horské, dealpinské druhy, jako je bíle kvetoucí písečnice velkokvětá, která ve zdejších skalních štěrbinách volně rostě na jediném místě v České republice se stepními rostlinami. Klasickým příkladem jsou proslulé žlutofialové koberce kosatců nízkých, které vykvétají koncem dubna. Zdejší populace je nejpočetnější v celé České republice. Ze zvířat lze mezi skalami vidět ještěrku zelenou, kudlanku nábožnou nebo velmi vzácnou kobylku ságu. Krásy Děvína představuje obnovená naučná stezka.
Pálava-Hrad Děvičky, v pozadí Novomlýnské nádrže.
Řeka Dyje a Nové Mlýny



Vodní světy řeky Dyje



Vodní živel odpradávna utvářel zdejší krajinu a řídil chod života člověka. Na březích řek budovali svá sídliště lovci mamutů i první Slované. Řeka jim přinášela obživu a při záplavách zúrodňovala pole. Okolí Dyje je tak nejdéle souvisle obydlenou oblastí u nás.
Do dnešní podoby se široká niva, původně tvořená lužními lesy a tůněmi mrtvých ramen, utvářela po tisíce let a člověk její tvář začal výrazně měnit až s příchodem zemědělců. Ti na místě původního lesa vykáceli mýtiny, které přeměnili v pole a louky, jimiž protékala meandrující řeka.
Až v minulém století bylo koryto řeky narovnáno a sevřeno hrázemi a pod Pálavou byla vybudována soustava tří přehradních nádrží, které v rámci vodohospodářských úprav nenávratně pohřbily nejrozsáhlejší a nejzachovalejší lužní krajinu u nás. Přesto ještě dnes v okolí Dyje najdeme tajemná tichá zákoutí lužního lesa, kde člověk ani nedýchá, když pozoruje čápa, který v lesních bažinách číhá na neopatrné žáby.
Křivé jezero je přírodní rezervace ležící na pravém břehu Dyje pod Novomlýnskou nádrží. Jedná se o jednu z nejzachovalejších lokalit lužního lesa u nás. Podkovovité jezero je ve skutečnosti zbytkem dávno opuštěného meandru řeky, kterých byly v širokém údolí desítky. Dodnes se jich zachovalo jen několik. Nesou romantické názvy jako Jezírko Kutnar, Mahelovo, Panovo, Květné. Křivé jezero bylo pro svoji výjimečnost vyhlášeno Národní přírodní rezervací. Jeho hladinu každoročně zaplaví bělavé květy leknínů a žlutých stulíků. Lesní podrost zdobí ladoňka vídeňská a bledule letní, jejichž cibulky sem ochránci přírody přenesli před záplavou poslední z Novomlýnských nádrží. Ornitologům dělá radost hnízdící orel, čáp černý či cvrčilka říční. Pohyb po rezervaci je přísně omezen. Pro zájemce má mikulovské Centrum ekologické výchovy přichystán celodenní naučný program o mokřadech, který probíhá v rezervaci.
Luhy na soutoku. Exotická pralesní krajina spojených niv Dyje a Moravy se po tisíciletí nerušeně vyvíjela v nejjižnějším koutě Moravy a dodnes se zde uchovala naše nejvzácnější lužní krajina. Koruny prastarých dubů na loukách obývá čáp bílý i černý. Svá mláďata zde vyvádí orel královský a s ním více než stovka dalších ptačích druhů, které si Soutok vybraly za své útočiště. I zde je nepřeberně jezírek a tůní, které se při jarní záplavě zaplní vodou. Ta se v nich drží až do léta. Za krátkou dobu jejich existence se zde stačí rozmnožit chrostíci a také mnoho vzácných korýšků listonohů, kteří vypadají jako zmenšenina trilobita.
S lužními lesy Soutoku a Dyje mezi Lednicí a Břeclaví se můžete seznámit na Naučné stezce Lužní les.
Novomlýnské nádrže vznikly jako součást vodohospodářských úprav jižní Moravy. Tvoří je tři samostatné přehradní jezera o rozloze tři tisíce dvě stě čtyřicet hektarů a jsou největší vodní plochou na Moravě. Původním záměrem vodohospodářů bylo zamezit pravidelným záplavám a zajistit vodu pro závlahy.
Nejstarší nádrž u obce Pasohlávky dnes slouží především rekreaci. Do prostřední, na které upoutá na jednom z mnoha ostrůvků chátrající kostelík zaplavené obce Mušov, ústí řeky Svratka a Jihlávka. Je velmi mělká a ostrůvky na její hladině se brzy staly útočištěm tažných ptáků a mnohým slouží i jako hnízdiště. Dnes je jezero ptačí rezervací, ale také vyhlášeným rybářským revírem. Poslední nádrž byla napuštěna v roce 1989. Je největší a má nejdelší hráz. Původně měla být především zásobárnou vody pro závlahy. Avšak namísto zemědělců si ji oblíbili především vyznavači vodních sportů a její hladinu od jara do podzimu křižují stovky plachet jachtařů a windsurfařů, ke kterým v posledních letech přibyli draci vyznavačů kitingu. A hlavně je rybářským rájem ,kde se loví trofejní kapři až do 30kg,sumci přes 2 metry,candáti přes 10kg a další.


Novomlýnské nádrže

V tichém prostředí u poklidné hladiny Novomlýnských nádrží na rybáře čekají vzrušující lovecké sportovní zážitky. Kdo ví? Třeba i na Vás tady čeká životní trofejní úlovek!
Novomlýnské nádrže
Západ slunce nad Novomlýnskou nádrží se siluetou Pálavy.


Lednicko-valtický areál

V roce 1560 prodávají Liechtesteinové Mikulov ské panství a jejich rodovým sídlem se stávají Valtice.
Bohatství rodu, získané po bitvě na Bílé hoře, využili Liechtensteinové pro rozvoj Valtického panství. Přestavěli zámky ve Valticích a v Lednici, z nichž vybudovali skvostné rezidence a založili rozsáhlý park, jenž nemá ve světě obdoby.
Čilý stavební ruch se v kraji nezastavil až do poloviny devatenáctého století a jednotlivé stavby vyrůstaly stejně rychle, jako přicházely nové a nové stavební slohy.
Liechtesteinové postupně přeměnili okolí svých sídel v pozemský ráj. Nový kabát nedostaly pouze zámky, ale architekti a zahradníci vedeni požadavky šlechty vybudovali v jihomoravské krajině rozsáhlý park se spoustou unikátních staveb a letohrádků. Nejpodivnější stavbou je bezesporu minaret v lednickém zámeckém parku. Tato první rozhledna v Českých zemích vyrostla na břehu zámeckého rybníka v letech 1797 až 1802 podle návrhu Josefa Hardmutha. Stavba v bažinatém terénu je založena na pěti stech dubových pilotech a je bezmála šedesát metrů vysoká. Ty, kteří se vydají na její vrchol, čeká tři sta dva schodů a překrásný výhled na největší světovou zahradu.
V samotném parku narazí návštěvníci na další stavby, které doplňují zahradní kompozici vytvořenou se scénografickou dokonalostí divadelních muzikálů. Například maurskou vodárnu, římský akvadukt nebo umělou jeskyni.
Lodičkou po zámecké Dyji, nebo pěšky, mohou návštěvníci objevovat obraz romantického příběhu chátrající vodní tvrze Janova hradu. Málokoho by asi napadlo, že tato středověkem dýchající stavba byla postavena teprve v roce 1807 už jako zřícenina a nikdy nebyla ostrovní pevností, nýbrž místem odpočinku při lovu v panských honitbách.
K odpočinku a rozjímání při lovu sloužily také stavby novogotické kaple svatého Huberta a empírového Dianina chrámu vystavěného ve tvaru vítězného oblouku. Dianin chrám, někdy označován jako Rendezvous , byl postaven v roce 1812 uprostřed lesů mezi Valticemi a Lednicí. Diana, antická bohyně lovu, jíž je stavba zasvěcena, je vyobrazena v reliéfu průčelí. Sedí na trůně a na hlavě nese svůj atribut měsíční srpek.
V okolí Lednických rybníků, které byly vybudovány na původně hraničním potoce Včelínek, stojí další čtyři romantické stavby. V hladině mlýnského rybníka se od roku 1819 shlíží chrám antického boha slunce Apollona. Opodál stojí ve výklencích podkovovité stavby sochy věd a múz. Bez zájmu sledují spor Tří Grácií uprostřed půlkruhovitého nádvoří obehnaného kolonádou.
Přímo naproti přes hladinu Prostředního rybníka se bělá empírový Rybniční zámeček.
Smysl pro humor prokázal Jan Josef I. při stavbě zámečku na břehu Hlohoveckého rybníka. Nechal jej totiž postavit tak, že jeho středem procházela původní zemská hranice. A tak jeho návštěvníci mohli udělat při snídani krok a být v Rakousku, udělat krok zpět a být zase na Moravě. Zámeček nese jméno Hraniční a na jeho průčelí si ještě dnes návštěvník přečte: Zwischen Österreich und Mähren a asi si položí otázku: Tady? Je tomu opravdu tak. Celé Valticko bylo připojeno k nově vzniklému Československu až v roce 1921 na základě mírových dohod ze Saintgerman.
Za návštěvu stojí také zámeček Pohansko za Břeclaví, kde je umístěna expozice archeologických nálezů slovanského osídlení, anebo překrásnou vyhlídku na kopci Reistna nad Valticemi. Po vzoru schönbrunnské kolonády zde nechal Jan I. vystavět pomník na památku svého otce Františka Josefa I. a svých bratrů Aloise Josefa I. a Filipa. Čtyřiadvacet sloupů s korintskými hlavicemi nese terasu s vyhlídkou, na níž se vyjímají nápisy Syn otci, bratr bratrům a Nezapomenutelným předkům jediný zůstávající syn.
Na toulkách Lednicko-valtickým areálem nenarazíte pouze na stavby pro rozptýlení společnosti, ale i ryze praktické a přesto krásné. Za Valticemi zámeček Belvedere, původně bažantnice. Nedaleko Tří Grácií statek Nový dvůr, na soutoku Moravy a Dyje zámeček Lány.


Zámek Lednice

Novogotický zámek Lednice patří k našim nejnavštěvovanějším. Zámek s přilehlým parkem je významnou součástí Lednicko-valtického areálu, který byl v roce 1996 zaspán do seznamu památek pod ochranou UNESCO.
Zámek Lednice
V blízkosti lednického zámku se nachází mnoho turistických atrakcí: zámecký tropický skleník, francouzský park, minaret a umělá hradní zřícenina Janohrad. V sezóně zde můžete navštívit také Akvárium Malavi, plavit se po Zámecké Dyji na loďkách, projet se parkem v koňském kočáře až k minaretu nebo pobavit své ratolesti ukázkami dravých ptáků a jejich loveckým uměním.


Zámek Valtice

Barokní zámek ve Valticích postavený na jižní svahu je dominantou města. Ukrývá Národní vinařské centrum, zámecký sklep a také historické expozice ve stylu vrcholného manýrismu a baroka.
Nádvoří barokního lichtenštejnského zámku s parkovou úpravou a barokními sochami.
Zámek obklopuje zámecký park a prochází tudy i vinařská naučná stezka. V parku je evidováno na devadesát druhů stromů a keřů a roste v něm řada dendrologických pozoruhodností.
Plavba po Zámecké Dyji
Na lodičkách se můžete projet po Zámecké Dyji od lednického zámku až k minaretu nabo Janohradu.


Jeskyně Na Turoldu

Podzemní jeskynní systém Na Turoldu se nachází v přírodní rezervaci vrchu Turold na severním konci města Mikulova. Spolu s jeskyní Liščí díra vytváří více než 2 km chodeb, síňí a dómů. Jeskyně jsou vyvinuty v Ernstbrunnských vápencích jurského stáří, nasunutých na Moravu během třetihorního alpínského vrásnění z území dnešního Slovenska.
První zmínky o jeskyni na Turoldu pochází již z roku 1669, avšak tato jeskyně byla zničena těžbou vápence. Součastný jeskynní systém byl objeven v roce 1951 a v roce 1958 zpřístupněn pro veřejnost. V roce 1967 byla jeskyně pro veřejnost opět uzavřena. Znovu zahájili členové České speleologické společnosti zpřístupňovací práce v jeskyni Na Turoldu až v roce 1999. Jeskyně byla opět zpřístupněna veřejnosti v červnu 2004. Pro návštěvníky je otevřena trasa o délce 300 metrů.
Portál, odkrytý při lámání kamene v patě jihovýchodní stěny lomu Na Turoldu, vede do složitého labyrintu chodeb a síní. Nejvýše položené patro tvoří holé puklinovité chodby mezi mohutnými skalními bloky. Subhorizontální střední patro má prostornější síně s neobvyklými tvary stěn charakteru korálových útesů s množstvím dutinek, které jako bělostná kamenná pěna přechází místy do hráškovitých až keříčkovitých výrůstků s drobnými třpytivými krystalky kalcitu. V návštěvnících vyvolávají dojem procházky po dně jurského moře. Krápníková výzdoba se vyskytuje vzácně. Průchod do spodního patra vyniká vzácnou tzv. turoldskou výzdobou připomínající svými tvary květák nebo mýdlovou pěnu. Spodní patro tvoří strmě klesající chodby uzavřené vodou. V hloubce 37 metrů se nachází jezerní dóm s 8 m hlubokým jezerem.
Na dně bývalého lomu vrchu Turold se nachází kromě jeskyně rovněž naučná stezka a geologická expozice.
Vchod do jeskyně je situován v jihovýchodní stěně bývalého lomu.
Zjednodušený a upravený podélný řez jeskyní Na Turoldu.
Podzemní jezírko v Jezerním dómu v jeskyni na Turoldu.
V zimním období je jeskyně uzavřena veřejnosti, protože zde přezimuje řada vzácných druhů netopýrů. Na snímku vrápenec malý.
Jezerní dóm v jeskyni na Turoldu.



Charakteristika oblasti

Pavlovské vrchy, ze všech stran obklopené úrodnými vinicemi, patří se svými bělostnými vápencovými skalami, kvetoucími kosatci na sluncem ozářené skalní stepi, dubovými háji, zříceninami gotických hradů, jedinečnou architekturou historického Mikulova i vinnými sklepy v okolních obcích k nejznámějším a nejnavštěvovanějším místům České republiky. Není se čemu divit, neboť to všechno spolu se suchým a teplým podnebím propůjčuje pálavské krajině téměř středomořský ráz, který bychom jinde v Čechách nebo na Moravě marně hledali. Jméno však nedostala Pálava podle palčivých slunečních paprsků, jak bychom se snadno mohli domnívat, ale podle staršího českého jména vinařské vsi Pavlov.

Pálava leží uprostřed prastaré kulturní krajiny jižní Moravy, která patří k nejdéle osídleným místům českých zemí. Mezi dnešními Dolními Věstonicemi a Pavlovem existovala pravěká tábořiště lovců mamutů, po nichž zbyly nejen skládky mamutích kostí a pozůstatky ohnišť, ale i světoznámá soška Věstonické venuše. Právě v této oblasti se objevili první zemědělci, na návrší nad levým břehem Dyje nedaleko od zaniklého Mušova existoval v druhém století římský vojenský tábor, na nedalekém Pohansku u Břeclavi existovalo jedno z významných středisek Velkomoravské říše, zatímco ve středověku patřil Mikulov k nejvýznamnějším moravským městům a dodnes zůstává střediskem moravského vinařství. Navzdory intenzivnímu lidskému vlivu však uprostřed obdělávané krajiny zůstaly na svazích Pavlovských vrchů i v členité pahorkatině Milovického lesa zachovány cenné partie přírodní krajiny, které skýtají útočiště četným vzácným rostlinám a živočichům. Pálava tak se svým okolím představuje dobrý příklad vyváženého vztahu mezi člověkem a přírodou, jehož výsledkem je malebná kulturní krajina.

K ochraně přírodních a kulturních hodnot Pavlovských vrchů a jejich okolí byla v roce 1976 na území o rozloze 83 km2 zřízena chráněná krajinná oblast Pálava. O deset let později se stala třetím místem v dnešní České republice, které se v rámci programu Člověk a biosféra stalo biosférickou rezervací UNESCO. Křivé jezero, které se nachází v nivě Dyje u Nových Mlýnů, je součástí mezinárodně významného mokřadu chráněného podle Ramsarské úmluvy. Celá chráněná krajinná oblast je na seznamu evropsky významných ptačích území a pravděpodobně se stane též ptačí oblastí celoevropské soustavy Natura 2000. To vše dokládá, jak mimořádné postavení zaujímá tento malý kousek přírody a krajiny v České republice.
Pavlovské kopce jsou budovány především tvrdými jurskými vápenci, které na mnoha místech vytvářejí malebné skalní útesy. Výškový rozdíl mezi vrcholem Děvína (554 m), nejvyšším bodem Pálavy, a hladinou dolní zdrže novomlýnské soustavy činí 390 m, a tak je vápencové bradlo Pavlovských kopců skutečnou krajinnou dominantou nížinné jižní Moravy. Druhohorní vápence jsou obklopeny třetihorními usazenými horninami, zejména flyšovými jílovci a pískovci, z nichž je budována také členitá Milovická pahorkatina východně od Pavlovských vrchů. Na mnoha místech zůstaly zachovány vápnité spraše z poslední doby ledové; jejichž mocná souvrství s pohřbenými fosilními půdami byla odkryta v tzv. Kalendáři věků u Dolních Věstonic. Dyjskou nivu, do níž zasahuje chráněné území severovýchodním výběžkem, vyplňují čtvrtohorní říční štěrkopísky, které jsou z velké části překryty povodňovými hlínami.

Pálava se nachází v severozápadním výběžku Panonské nížiny v nejteplejší a téměř nejsušší oblasti České republiky, což umožňuje jak pěstování vinné révy, tak výskyt mnoha druhů rostlin, které u nás nikde jinde nerostou. Pestrá mozaika skalních suchých trávníků, lemových společenstev, suchomilných křovin a teplomilných doubrav na svazích Děvína, která vznikla z části pod vlivem pastvy, se označuje jako krasová lesostep. Na plošinách Milovického lesa převládají rozvolněné sprašové doubravy s druhově bohatým bylinným podrostem, na severně orientovaných svazích a v údolích je nahrazují panonské dubohabřiny. V okolí Křivého jezera v nivě Dyje zůstaly zachovány porosty tvrdého luhu s dubem letním a jasanem úzkolistým a nevelké plochy zaplavovaných luk. Na západním břehu rybníka Nesytu u Sedlce dosud přežívají zbytky slanomilné vegetace, která byla v minulosti na zasolených pastvinách jižní Moravy téměř běžná.

Symbolem jara jsou zejména kvetoucí kosatce nízké na skalní stepi Děvína, které se každoročně těší živému zájmu mnoha návštěvníků. K význačným druhům pálavské květeny patří mj. písečnice velkokvětá, jež u nás roste pouze na skalách Děvína, ovsíř stepní, který na Šibeničníku u Mikulova přežívá od konce poslední doby ledové, nebo šalvěj etiopská, známá v českých zemích pouze ze Stolové hory u Klentnice. Ze čtyř druhů kavylů, které na Pálavě rostou, se kavyl skalní v České republice vyskytuje jen na jižním svahu Svatého kopečku u Mikulova.


Vzhledem k zeměpisné poloze a velké různorodosti stanovišť na Pálavě i v jejím okolí nalezneme mnoho druhů, které se v České republice vyskytují pouze zde nebo které odtud dokonce byly poprvé vědecky popsány. Mezi běžné živočichy lze dosud počítat jinde ubývajícího roháče velkého a tesaříka obrovského, velmi hojný je otakárek ovocný a o. fenyklový. Štěrbiny a jeskyně ve vápencových útesech, duté stromy a lidské stavby hostí v létě i v zimě mnohé druhy netopýrů. Nejsilnější populace v České republice zde má např. strakapoud jižní, pěnice vlašská a strnad luční, na sousedních novomlýnských nádržích zimuje v hojném počtu orel mořský.
Nejhodnotnější úseky krajiny jsou chráněny ve 14 maloplošných zvláště chráněných územích, z toho 4 v nejvyšší kategorii národní přírodní rezervace, 1 jako národní přírodní památka, 5 jako přírodní rezervace a 4 jako přírodní památka. Historické centrum Mikulova s cennou architekturou požívá statutu městské památková rezervace a obec Pavlov je chráněna jako vesnická památková rezervace.



Ani krajina Pálavy nebyla v minulosti ušetřena četných neuvážených a nežádoucích zásahů. Velká část Turoldu a Svatého kopečku byla zničena těžbou vápence, zatímco Janičův vrch byl odtěžen zcela. Velké rozlohy půd na svažitých pozemcích jsou postiženy erozí, jinde byl krajinný ráz narušen terasováním pozemků. Další škody způsobilo použití nebezpečných pesticidů, a to zejména ve vinicích. Oborní chov zvěře na Děvíně byl sice už zrušen, obory v Milovickém lese s nadměrnými stavy zvěře však dosud existují. Přesto je chráněná krajinná oblast Pálava příkladem území, jehož využívání nemá ničivý účinek na dochovaný stav přírodního prostředí.

 

TOPlist